Velikonoce – velká noc – vzkříšení je nejvýznamnější den v roce pro křesťany. Kdy po dnech: zelený čtvrtek, kdy Ježíš se svými učedníky naposledy večeří a ustanovuje tak vše, co se až dosud odehrává při bohoslužbách v kostelech, velký pátek, kdy Ježíš nese svůj kříž, trpí a umírá za nás lidi, v neděli vstává z mrtvých a tímto lidem dokazuje, že lze smrt, hřích, strach…přemoci, zvítězit a jít dál. To je ta radostná zpráva Velikonoc.
Nicméně, když se nad tím zamyslíme, celé toto období nám může říci i hodně o nás lidech, nejen o náboženství. O víře v dobré lidi, o tom, že respekt, láska, úcta může někdy přeměnit špatnou tvář některých lidí v naší společnosti. Ať už byl Ježíš syn Boží a nebo o tom někteří pochybují z různých důvodů, Ježíš věřil v nás lidi a byl ochoten podstoupit bolest, útrapy, nepravé nařčeni po touze po moci a dokázal se obětovat pro nás lidi. Věřím v sílu dobra nás lidí, že se dokážeme milovat a respektovat.
Tento den nemusí být jen symbol křesťanů, ale i symbol toho, že z doby temna přichází něco krásného a říká nám to, že naděje, láska, víra v nás neumírá, jen je někdy potlačena systémem, špatnými lidmi, možná obecně okolnostmi hluboko v nás. Ale tento den nám říká, že může přijít opět svělo, respekt, láska, víra v dobré lidi, v dobrou společnost, víra v nás všechny, že dokážeme žít a vytvářet lepší svět bez touhy po moci a nenávisti.
V pohanském světě slavíme Velikoce až v pondělí a přiřazujeme je symbolu příchodu jara. Oslavuje se tak začátek hojnosti, slunce, pozitivní síly a opět nám jde o to, dávat si navzájem radost.
Ať slavíte Velikonoce spíše pohansky nebo jako křesťané,
přeji vám požehnané a veselé Velikonoce a lásku v duši.