Tuto inspiraci jsem čerpal od pro mne neznámého člověka na FB. Je to úryvek textu z knihy Řeč emocí od Karly McLarenové.
Ilustrace Petra Bobalová

„Bez přístupu ke svým emocionálním částem vyrůstáme v této kultuře jako stromy zasazené do nevhodné půdy, rosteme sice do výšky, chybí nám však síla, dožíváme se vysokého stáří, avšak nedozrajeme.
Naše emoční vědomí se v dětství odsune do ilegality a my se vyvíjíme všemožnými směry – tělesným, akademickým, uměleckým, finančním, intelektuálním, náboženským, sportovním..

Osvojíme si spoustu znalostí a dovedností ve všech možných oblastech až na jednu. Jelikož se od emocí odvracíme v dětství ve věku kolem pěti let, zastaví se i naše chápání emocí zhruba na této úrovni vývoje. Nevyrůstáme jako emocionální lidé, ale jako lidé, kteří se učí emoce neprojevovat. Křivka osvojování znalostí je retroaktivní – jak se zdokonalujeme v intelektuálních dovednostech, ustupují naše emoce do pozadí..“
úryvek z knihy Řeč emocí od Karly McLarenové

Emoce
„Mít pozitivní, lidské emoce a vize je někdy přítěží. Někdy sníte o neuskutečnitelném, někdy milujete ty, kteří vás nemilují, někdy důvěřujete těm, kteří vás zradí a podvedou…
Na druhou stranu nemít emoce, srdce, vize, sny… je jako by člověk nežil a myslím si, že základem lidského bytí je jeden druhému důvěřovat a umět nejenom brát, ale i dávat s vyjádřením své emoce a umět ji říci. Když budu mluvit sám za sebe, i když emoce a city někdy bolí, jsem za ně rád a nelituji svých emocí a vyjádření, protože jsou upřímné a vždy čestné s nejlepším úmyslem a pokud pozitivní emoce budou mít i druzí, nebudou se dít ve světě žádná příkoří a zlo.

A emoce znamenají i úsměv, slunce☀️ v duši, lásku a život.“