Pohroma na jižní Moravě

Hodonín, Moravská Nová Ves, Hrušky a další mají společného to, že prožili v jedno odpoledne obrovskou pohromu a životní tragédii.
Po návratu z pracovní cesty z Itálie mi zavolal kamarád, kolega a říkal, že je to pro něj noční můra, a že pro ty lidi by rád něco udělal. Zatelefonoval paní starostce jedné z obcí a domluvil se na druhu pomoci. Zorganizoval tedy firmu, která mu půjčila auto a věnovala nářadí, saponáty a další věci pro úklid, další přátelé dovezli balenou vodu atd.

Opět jsme si ověřili, zda je vhodné přijet do dané obce.
Já sám jsem tam měl důvod jet ze soukromých důvodů, které se mě přimo dotýkaly.

Cesta na jih Moravy byla po našich silnicích krkolomná. Na dálnici nehody, uzavírky atd., proto jsme volili cestu po okrskách, sice dlouhou, ale s jistotou že dojedeme.

Přijížděli jsme od Kyjova a těsně před Hodonínem jsme viděli tu spoušť. Pás holých stromů, stromy osekané, rozřízlé v půlce, trčely z nich pahýly, na nich kusy silničních značek, věcí z domů, části ulítlých střech a pak jsme spatřili první zničený dům, hrůza.
Pokračovali jsme k Hodonínu a viděli jsme “pruh” silný jak dálnice a v tom pruhu poničené stromy, elektrické vedení, domy… vše co stálo v cestě, vše zničené.

A místo, kde tornádo překročilo silnici.
Po vjezdu do Hodonína po levé straně zničené ZOO, kde byl náš další cíl. Ale nejdříve bylo třeba zavést materiál.
Před obcí stála policejní hlídka, která kontrolovala přijíždějící. Řekli jsme, co vezeme a velice ochotně nás pustili dále.

Uvnitř obce u obecního uřadu stál stan, kde měli hlavní stanoviště hasiči a dobrovolníci. Řekli jsme co vezeme a oni nás navedli do dvora.
Postupně s námi najížděli ukázněně další auta s pomocí. Vše šlo hladce, ukázněně, rychle… pomáhali jsme si vyskládat věci, voda na jednu stranu, saponáty na druhou, jídlo na třetí atd. Naplnila se jedna obecní garáž a odemkla se další. Rozhodně tato rychlá pomoc přišla vhod a obec ji uvítala. Všichni si najednou pomáhali a solidarita byla na místě. Když jsme odjížděli přijížděl autobus s další pomocí.

Při projíždění obcí a projití krátkého úseku si uvědomíte, jak v tento moment policie, hasiči a další složky organizují obec, aby vše mělo hladký průběh. Vnímáte i jejich profesionalitu a chápete heslo “pomáhat a chránit”. Opravdu skvělá práce a patří jim velké dík a to samozřejmě i záchranářům a zdravotníkům.

Druhý pohled, ten smutnější je, když vidíte jak opravdu tornádo zpustošilo obec. Jedna část nedotknutá, ale ten pruh “dálnice”, kde uragán řádil… vše zničeno, domy, auta atd… a začíná vše od místního kostela a školy.

Nechce se mi ani o tom psát.
Co však vidím, jak policie, hasiči, čety pomáhají a všichni lidé pracují u svých domů, aby je dali co nejdříve pod střechu, aby nedošlo k dalším problémům, kdyby začal déšť. Některé domy, ale byly zničeny úplně.

Myslím si, že tito lidé budou potřebovat finanční, lidskou i odbornou pomoc, aby to co nejrychleji zvládli a měli opět kde bydlet.
Samozřejmě vše organizovaně a po domluvě s místními.

Věřím, že se vše zvládne, i když tak rychle se určitě na tuto obrovskou tragédii nezapomene.