Přemýšlím, jak začít tento text, protože tentokrát nejde o občanskou angažovanost, ale o setkání. Setkání s dobrými lidmi, které mám rád a se kterými se rád vídám. Všichni u těchto fotografií na svých profilech budou psát politická hesla, ale u mě to tentokrát tak nebude. Někteří mohou namítat, že v „politice“ není možné mít kamarády či přátele. Přiznávám, někdy to není jednoduché, ale věřte mi, že to možné je. Dokonce je najdete i mezi kolegy v jiných stranách a hnutích napříč spektrem, a za to jsem rád.
Když jsem dostal pozvánku na sněm, dlouho jsem zvažoval svou účast. Jednak kvůli svému zdravotnímu stavu, jednak kvůli jasně daným vycházkám a pravidlům, a hlavně jsem si nebyl jistý, zda to zvládnu bez stresu, který nyní není mým vhodným společníkem. Nakonec jsem si řekl, že na otočku bych to mohl zvládnout. Touha vidět přátele byla silná, protože jsem si říkal, kdy je zase uvidím. A někdy, když máte černé myšlenky, se ptáte: uvidím je ještě vůbec?Nechci jmenovat všechny, protože bych určitě na někoho zapomněl, ale v mém srdci mají speciální místo Míša a Martin. Samozřejmě, opravdu ještě jednou zopakuji, že všechny jsem moc rád viděl a na spoustu z nich jsem hrdý, že jsou úžasní lidé, lidští a spravedliví. I když už vidím poznámky pod tímto textem s politickými narážkami, hlavně od anonymů, což je dnes běžné.
Nakonec jsem všechno stihl a zvládl bez újmy na těle i na mysli. Ty, které jsem chtěl vidět, jsem objal, popovídal si s nimi, probral, co mě čeká, co čeká je, a nechal si poradit, jak jít dál cestou života. Ti upřímní mi popřáli hodně zdraví, ať vše zvládnu, a že se opět uvidíme, až budu opět v plné síle. Někteří mi slíbili, že mě přijedou povzbudit do Olomouce a následně do lázní, které mě také čekají.
Závěrem chci samozřejmě poblahopřát všem, včetně lídrů: Tomáš Dubský, Jiří Hájek, Michaela Matoušková – STAN Pardubický kraj, David Šimek – STAN Pardubický Kraj a dalším.
Nešlo o rozhodnutí. Šlo o setkání.
