Je sobota ráno, probudil jsem se, kouknul jsem se z okna a ťuklo mi upozornění na mobil.

Ledabyle jsem se podíval a vidím článek, který jsem už jednou četl. Článek o respektu od mého kamaráda Lubora od mého kamaráda, kterého si nesmírně vážím za to, jakým byl cyklistou a hlavně člověkem.

Byl to v některých fázích „divočák“, když bych to měl pojmenovat jedním slovem, ale byl to a je člověk, který nikdy nepodrazil toho druhého a mé práce si vždy nesmírně vážil. Dodnes se na něho koukám s velkou úctou a respektem a určitě jsem rád, že jeho číslo mám ve VIP číslech a vždy ho strašně rád vidím.

Navíc dnes jeho dcera Eliška také sportuje a celkem úspěšně u koní v disciplíně drezůra. Jí dnes také přeji, aby se jí ve sportě a životě dařilo a třeba, aby si splnila svůj sportovní sen a jednou mohla závodit na OH jako táta.

Zpět však k Luborovi, strašně mě zaujalo to, že tento článek dala na sociální sítě jeho bývalá žena, také dříve úspěšná cyklistka Pavlína a tento článek má v názvu RESPEKT, a proto mi to nedalo a já si článek znovu přečetl a rozhodl jsem se napsal k tomuto tento úvod a věřím, že si ho přečtou i další lidé od cyklistiky, sportu a třeba i ostatní… protože tento RESPEKT je o sportu, ale vlastně také zároveň o životě, o RESPEKTU glosa od Lubora Tesaře.

Pár citací a pak opravdu neváhejte si najít čas a přečíst si celý článek…

Krásný den.

Respekt
Lubor Tesař

…Rok 2006, malý a relativně nevýznamný etapák v Belgii.

Peloton letěl po větru a na computeru mi vyskočila rychlost 75 kilometrů v hodině. Na rovině.

Přijeli jsme do vesnice a na konci byla pravotočivá zatáčka, kde se do nás opřel ostrý boční vítr. Najednou koukám, že jsme s týmovým kolegou Tomášem Konečným (kdo je Konečný) úplně poslední. Jako jediní jsme sáhli na brzdy. Ostatní se byli ochotni klidně přerazit, jen aby neztratili místo v čele balíku. Stačil jeden ostrůvek, jeden obrubník, jedna značka, jedna chyba, a mohl přijít masakr. Vletět v téhle rychlosti zády nebo hlavou na asfalt, šlo o život….

“Naše společnost je ale ve fázi, kdy se řeší hlavně to, kdo vyhrál, a už mnohem míň, jak to dokázal.”

“Cítím, že je složité mluvit konkrétně, protože vidím, že dnešní doba plná informací a konfrontace má tendenci lidi víc rozdělovat než spojovat. Ať už se to týká vztahu chlapa a ženy, nebo nastavení společnosti. Cokoliv řeknu o cyklistice, o politice, o běžných životních postojích, budu u půlky lidí za frajera a u té druhé za blbce.”

“Takhle to vnímám, protože jsem cyklistiku prožíval nejen jako závodník, ale hlavně jako člověk.”

Celý článek naleznete: ZDE

Čerpáno z webu www.bezfrazi.cz, rozhovor s cyklistou Lubomírem Tesařem – bronzový z MS, vítěz 4. etapy na Závodě míru, 5. místo na OH 1992 v Barceloně, bodovací závod.