Při vstupu do uničovského kina jsem narazil na fotky z historie uničovské cyklistiky… byla tak sportovně rozmanitá a krásná… umístění výstavy do prostor kina mi dávalo určitou symboliku, protože o pár metrů dál, za parčíkem u schodů do učiliště, jsme se po generace všichni každodenně scházeli na trénink a nebo odjezd na závody.

Po fotkách následovalo přivítání od milých hostesek (sestry Jiřina Ščučková a paradoxně prodejce kolobezky.bike Kostka Lenka Klopcová ;-)) a pak už setkání se všemi těmi slavnými sportovci, kteří byli nějak provázáni s uničovskou historií. Od závoďáků současných a těch, kteří tým zakládali, po reprezentační trenéry a další významné hosty včetně starosty města a náměstka olomouckého kraje a dalších.

Sál byl plný lidí. Když se spustil film, tak mě naprosto dojal a zamáčkl jsem slzu… prostě nádherné dílo, které mluví o nás všech… film byl na veliký potlesk a jak píše sestra ve svém příspěvku, “klobouček”.

Na podiu následovaly rozhovory s osobnostmi a legendami, spojení do Austrálie i za Kreuzigrem st. na Malorku do Španělska a pro mě završením celého večera byla jasná trojice Tomáše Konečného, Jana Hrušky a “mého” NAŠEHO legendárního trenéra Karla Křivánka, kdy jsem zatlačil slzu podruhé.

Z těmito kluky jsem prožil tolik a s dovolením a vší úctou k němu, tréňou “Karlosem” jsem spával i na pokoji… byl to náš další táta… završení bylo při společném fotu se současnou královnou české cyklistiky Romanou Labounkovou a dalšími.

Uničovká cyklistika má nádherných 65 let a ti lidé, kteří tu byli jsou velkými legendami nejen uničovské cyklistiky, ale i československé, české a světové… uničovská cyklistika má být a je na co hrdá! Gratuluji a smekám před ní!

Závěrem opravdu nesmím zapomenout na pořadatele… za tento večer ve stoje a s velkou poklonou také tleskám! Děkuji. a tiše vzpomínám i na ty, kteří tu nebyli a na ty, kteří tu už třeba ani nemohli být.