Podíval jsem se na palouk v zámecké zahradě a viděl jsem na něm tisíce pomněnek. Zastavil se a najednou se zklidnil. Vzpomněl jsem si na moji kamarádku, jak krásně o pomněnce hovořila a tenkrát jsem cítil klid v její duši.

Říká se, že pomněnka je symbolem víry… může to být víra v Boha, v život, v klid a čistotu.

Když jsem zvedl oči, viděl jsem stejně tak modré nebe a představil jsem si nebeskou bránu a najednou jsem měl pocit klidu a naděje…

Tento kvítek je tak drobný, skoro je složité ho detaielně vyfotit. Když si k němu přičichnete nevoní, ale zároveň vyvolává pocit rozechvění, čistoty, lásky, pohody.
Pomněnku naleznete v mnoha písních i básních a na plátnech umělců. Její modré květy nám dokáží vyložit naše sny a to, po čem toužíme. Dává nám pocit stálosti a věrnosti. Svou modrou barvou připomínají i čistou vodu, která je tak životu důležitá.

Pomněnka je nejen bylina, ale prý štávu z ní využívají kováři k pevnosti oceli.

Ať si každý po pohledu na pomněnku představí cokoliv, přeji všem, aby při pohledu na tento kvítek zažili to, co já, uvolnění a klid v srdci a v duši a přitom sílu věřit… tak silnou jako ocel damašských mečů smíchanou se šťávou pomněnky.