Co jsem se v životě opravdu naučil, je, že nejenže bychom měli jít v životě směrem dopředu a mít v sobě jistou cílevědomost, ale je také důležité se zastavit a zamyslet se nad tím, co se nám podařilo a co se nepovedlo.

Na webu mám napsané, proč se snažím občansky angažovat a proč je dobré usilovat o dobro nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Bez pravidelné sebereflexe, zastavení a návratu zpět do historie to nelze. Toto pravidlo platí nejen pro mě, ale obecně v životě a ve světě, protože život někdy následuje určitý kruh, a pokud zapomeneme poučit se z historie, můžeme opakovat stejné chyby a události, které jsme již prožili nebo se staly v historii. Proto mám ve svém mottu, že mám rád historii, protože z ní se můžeme poučit a vyhnout se opakování stejných chyb.

Lidstvo však často zapomíná na tuto důležitou lekci, což vede k šíření nenávisti, závisti, zloby a touhy po moci a majetku, což má negativní dopady kolem nás. Tuto úvahu píši z mnoha důvodů, protože když se podívám kolem sebe, zdá se, že něco společnosti chybí, a proto se objevují války a konflikty, které provází ztráta životů a smutek. Myslím si, že je nesmírně důležité začít u sebe a tyto myšlenky šířit dál.

Sám jsem prošel velmi nešťastným obdobím, a když jsem se takto zastavil, nemůžeme vždy vinit jen druhé, ale je důležité si uvědomit sami sebe a začít tam. Tato pokora je dle mého názoru strašně důležitá.

Věřím, že alespoň malá skupina lidí tuto myšlenku pochopí, a když se tato skupina rozroste, můžeme přispět k tomu, aby nejen v našem životě, okolí, ale i ve světě, tento respekt šířil kolem nás. A může to pomoci přesně tam, kde ho nyní nejvíce potřebují, kde panují války, nenávist a zloba a s ním spojený smutek, a přesto chceme, abychom se usmívali a usmívali se i tam.

Z toho plyne jedno ponaučení, že zastavení se, pohled na to, co zůstalo za námi – zda spálený les nebo rozkvetlá louka, a uvědomění si toho, může z nás všech udělat lepší lidi a přispět ke vzniku lepšího života a světa.