V současné době je hlavním tématem diskuse ve sportovní komunitě hokejový stadion nebo eventuálně multifunkční hala a kde budou naši olomoučtí hokejisté vlastně hrát. Mé zamyšlení dnes nebude o výhodách a nevýhodách multifunkční haly. Nejde jen o to, kolik město, region nebo stát může utratit, nebo zda si to mohou dovolit, protože být investorem neznamená, že to bude zadarmo pro sportovní veřejnost, kluby nebo dokonce pro město a region.

Mé uvažování zahrnuje i to, zda si město vůbec uvědomuje, že zde máme i jiné sporty. Snažím se pohlížet na všechny sporty z ptačí perspektivy. Sám jsem vášnivý cyklista, ale momentálně se angažuji ve ženském sportu, konkrétně ve ženském fotbalu u Sigmy Olomouc. Když se zmíníte o velkém klubu, někoho to motivuje k respektu, ale na druhou stranu si někteří myslí, že více podpory by měly dostávat menší kluby a spolky, které slouží obecné veřejnosti.

Často o tom přemýšlím, protože se mé zaměření soustředí na pohybovou gramotnost, genderovou rovnost ve sportu, mládežnický sport a pohyb a sport sportovní veřejnosti. Tyto témata jsou vždy důležitá a ceněná pro voliče před volbami. Po volbách však všichni rychle zapomínají na tuto podporu, což považuji za nesprávné a pokrytectví, a jsme daleko od systémů například v Kanadě nebo v severských zemích.

Sám jsem nemohl uvěřit vlastním očím. Můžu upřímně říci, že jsem si neuvědomil, jak náročná je práce klubu jako Sigma s mládeží. Když se díváte z dálky, nemusíte si to uvědomovat. Když uslyšíte Sigma Olomouc, většina lidí si představí mužskou část Sigmy a Andruv stadion. Když se však dostanete dovnitř tohoto týmu, najednou si uvědomíte, kolik mládeže zde je. Je to ohromné číslo, zhruba 450 dětí. V týmu navíc je 166 registrovaných hráček, dívek, žen. Nyní ani nepočítám mužskou kategorii. A kolem tohoto celého toho mládežnického davu pracují mnozí profesionálové a nadšenci, jako jsou trenéři, vedoucí týmu, personál hřiště, kustodi, zdravotníci a další důležití lidé.

Když dorazíte na tréninkové hřiště v Řepčíně, je zde rušno od mládeže, dětí a dokonce i těch opravdu nejmladších. Avšak brzy si uvědomíte, že tyto děti nemají skutečně vhodné místo pro trénink. Bojují o každý kousek hřiště. I když je vše pečlivě a svědomitě naplánováno, prostor není dostatečný, není místo k převlékání a k tréninku.

Ale když se zaměříte na to, proč tomu tak je, zjistíte, že i když kolem tohoto fotbalového areálu je dostatek místa. Existuje však také plán postavit tisíce bytů, kde nakonec bude až 9 000 obyvatel. V budoucnu zde bude park a pravděpodobně škola nebo mateřská škola. A tak mě napadá otázka: když budou děti těchto rodin chtít sportovat, kde bude tento prostor… Myslí na to někdo? Je to velmi důležitá otázka, která si zaslouží zvážení.

Chceme zdravou společnost, podporujeme pohyb a když si uvědomím, že tady bude například 6 000 bytů a vnich rodiny a jejich děti, kde tyto děti těchto rodin budou jen tak sportovat, hýbat se… Nikdo o tom nepřemýšlí a nikoho to nezajímá. Hlavní důraz se klade na obchod a tyto základní otázky jsou zcela zapomenuty. Ale uvědomte si, že travnaté plochy nebo dokonce umělá tráva, která může být využívána i v zimě, nebo vybudování workoutové hřiště a dalšího vybavení jsou to, co tato část Olomouce jistě potřebuje.

Proto se nedívejme jen zaslepeně na hokejový stadion a mysleme na tyto děti a na hledání, budování sportovišť i pro ně.

Foto by Sigma Olomouc