Osobně jsem tento vpád (jako nevoják) zažil, a to od příprav ze strany těchto armád, přes reakce cizinců a domácích. V tu dobu jsem totiž žil v Kuvajtu a viděl jsem, co se dělo v této zemi.
Tenkrát to nebyla moc příjemná situace. Nicméně i po 15 letech musím poděkovat a ocenit profesionální přístup českého velvyslanectví, které nás občany naprosto profesionálně informovalo o situaci a bezpečí v této zemi. A také mému tehdejšímu zaměstnavateli fotbalovému klubu Al Arabi Sports Club. Kdy lidé z klubu měli o nás úplně stejné obavy, jako české velvyslanectví a z jejich strany informovanost, obava o naše bezpečí, ochrana, lidský přístup i vyslovené doporučení k odletu domů a slíbení, že se můžeme následně vrátit a pokračovat v rozdělané práci, bylo do puntíku splněno.
Proto musím konstatovat, že vůbec nezáleží na tom, kde žijete a jakou máte barvu pleti, náboženství, myšlení, pohlaví. Hlavně záleží na charakteru člověka. Já stále dělím lidi na ty zlé, a ti by měli být nekompromisně trestáni, a na ty dobré, kterým patří respekt a uznání.
A věřte mi, procestoval jsem celou tuto oblast a zažil jsem spoustu zajímavých příběhů. Dokonce něco podobného jsem zažil i v Libanonu (opět válečný konflikt), lidi v Sýrii, Jordánsku, Bahrajnu i Iránu… a vždy je to o nás lidech, naší čisté mysli, srdci a duši. Proto si přeji, aby u většiny lidí na světě, byla hlavně tato čistota. Věřím, že se pak můžeme mít líp a nebude v nás zloba a nenávist, která nikdy vnitřní pokoj nepřináší. To je můj osobní nezávislý názor.
A k samotnému vpádu do Iráku?
Je to samostatná kapitola, která zde byla krásně popsaná. Kdo má zdravý rozum, pochopí to sám. Vše je strašně složité a přitom jednoduché… možná… posuďte sami, i když udělat si zdravý úsudek z jednoho dokumentu bez více informací snad ani nejde.
Já se vždy držím hesla: „Je nutné používat zdravý rozum.“ A tímto bych to dnes ukončil.