Jak jsem tady v Brazílii delší dobu, tak si zde všímám absolutních maličkostí. Co mě nejvíce překvapilo v této oblasti, tak to, jak je tu čisto a jak třídí odpady. Nebo venkovní posilovny či odpočinková místnost s knihovničkou a čítárnou ve firmě, kde si můžeme zahrát i šachovou partii 😉

Přirovnal bych vzdáleně Brazílii jako Itálii na sever a jih. Sever je úplně jiný než jižní část a severněji s nadsázkou říkají, že by chtěli mít Itálii jen po Řím 😉

Tady je to rozděleno na jiné světové strany. Když člověk zavítá do Ria a není jen v turistických částech města, je to úplně jiný svět. V době Olympiády jsem tuto nechtěnou přímou zkušenost měl. A není to jen Rio, dnes i Porto Alegre, sice v minulosti zavedlo participaci, která na jednu stranu pomohla těmto částem chudých, nicméně co říkají místní, město má slušně řečeno „své mouchy” a není “příliš” bezpečné, řekl bych, že vůbec.

Naopak, když jsem se na hotelu bavil s Brazilcem, který má typicky “brazilské” jméno Zimrman ;-), tak říkal, že je to třídně rozdělené a v oblastech, kde žijí vzdělaní a majetnější lidé, tam bezpečnost a pořádek je, zřejmě jako v Riu. Ostatně těch příkladů je na tisíce.
To byla ta poznámka k tomu, že mi v ČR se máme až příliš dobře, aniž bychom si to uvědomili a někdy, když takto cestuji po světě a státech pro nás až exotických, zjišťuji, že my máme “blahobyt”. Proto jsem několikrát zmiňoval, že tomu, kdo neustále na něco nadává, doporučuji cestovat, ať má srovnání, co to znamená tvrdý život.

Naopak jiné je to tady, kde přebývám, a to v jednom ze států pod názvem State of Rio Grande do Sul, která je v podstatě vybudována přistěhovalci německého a italského původu. Je tady spoustu velkých i nadnárodních firem, které drží místní a troufám si říci, Brazilskou ekonomiku. To se týká i mého městečka.

Město mého pobytu je vlastně takový “stát ve státě” a firma zaměstnává 5000 zaměstnanců z města. Když se rozhlédnu, vidím další dvě nebo tři firmy, které nejsou asi tak obrovské, ale určitě úspěšně a moderně zařízené. Ve firmě, ve které nyní jsem, a to i v celém městě a okolí, co cestuji do 100 km, je absolutní čistota, pořádek, pevná pravidla, řád. Vše neskutečně robotizované (ale naprosto se zde využívá nejmodernější a špičková technika) a hlavně se zde myslí ve všech naprosto drobných detailech na zaměstnance. Různé odpočívárny, pravidelné přestávky ke cvičení, kde mistr předcvičuje, obrovská moderně vybavená jídelna a kuchyň, kde mají úžasnou stravu od zaměstnavatele. Sváží zaměstnance do práce zdarma dvoupatrovými autobusy a všude jsou monitory, kde se píše, co se děje a neděje a jak se firmě daří a kdo má narozeniny nebo komu se narodilo dítě… atd. Když to přirovnám k historické době slávy Německa, tak je to tady ještě víc “Německé” jak v “Německu” 😉
Navíc, lidi jsou zde naprosto všude fajn a příjemní a ochotní. Pořád se usmívají a bavíme se nejen o nynějším problému, který Brazílii momentálně tíží, a to přitom mají svoji ropu a ropu i vyváží ze země. Ale hlavním tématem je fotbal, kde mají v Porto Alegre slavný tým Grémio a Internacional a vlastně bych to celé zde přirovnal k “Německé dokonalosti spojené s Brazilskou sambou” 😉
Když člověk zamíří naopak do místních vinic, opět by to nebyli Brazilci s promíchanou krví Italů, aby se místní vinice nesnažili dotáhnout k větší dokonalosti než ty Italské 😉 a opět všude čistota, pořádek a řád a úsměvy na tváři, spojené s ochotou…

Ano, opět je důležité poznamenat tuto věc, Brazílie je země kontrastu, je krásná až nádherná, rozmanitá, ale i nebezpečná. Tady v této oblasti a městečku však dokazují, že všechno jde a je to vše jen o nás lidech. Radovat se ze života každou minutu, hodinu a přitom mít krásné město a okolí. Velice inspirující a poučné i pro nás v Olomouci 😉
A právě proto, když díky práci a situaci mám možnost být zde, vše vnímám i ty drobné detaily a nechávám se unášet tímto dokonalým prostředím.

P.S.: Více popovídám u piva nebo v úžasném pirátském centru v Picolu 😉