Děti se nehýbou. A my to jen tiše sledujeme

Posted on by mfrantik

 Dostal se mi na monitor článek ze Seznam Zpráv:
👉 Polovina dětí nesportuje ani jednou měsíčně. Česko to bude stát stovky miliard

Je zajímavý, pravdivý – a pro každého, kdo se pohybuje v oblasti vzdělávání, sportu nebo zdravotnictví, i velmi alarmující. Článek nám říká jasná čísla a věty, které by měly znít všude:

  • Více než polovina českých dětí nesportuje ani jednou měsíčně.
  • Přes 60 % dospělé populace trpí nadváhou.
  • Pokud nic nezměníme, mohou náklady na léčbu obezity do roku 2035 přesáhnout 300 miliard korun.

Hlavní příčiny? Nedostatek vůle, času, ale i rostoucí finanční náročnost sportu. Přidejte k tomu ztrátu motivace, nedostupnost sportovišť, přetížené rodiny a slabý důraz škol na pohyb – a máte koktejl, který pomalu, ale jistě rozkládá naše společné zdraví i budoucnost.

🔍 Fascinace poslední větou

Nejvíc mě z článku zaujala úplně poslední pasáž:

„Finance do NSA, tím řečeno do sportu. Budou na to ale potřeba peníze. Pro tento rok hospodaří Národní sportovní agentura se 7,9 miliardami korun. Podle schválené koncepce rozvoje sportu do roku 2025 by ale mělo jít 23 miliard.“

Jenže – a tady přichází moje ALE – ono je vlastně jedno, kolik do systému dáme. Může to být 7,9 miliardy, 23 nebo i 50 miliard. Pokud tyto peníze nebudou správně nasměrovány, výsledek bude stejný: žádný.

Skutečný efekt má jen to, co jde směrem zdola nahoru. Pokud budeme investovat především do dětí, jejich návyků, dostupné infrastruktury a motivovaných lidí v terénu, začne se něco měnit. Pokud peníze skončí špatně, výsledek se nás ani nedotkne.

⚙️ Všechno začíná pohybem

Podle mého názoru všechno začíná pohybem.
Nikoliv výsledky, ambicemi nebo reprezentací. Ale obyčejným pohybem – přirozeným, radostným, nenuceným.
Pokud děti získají návyk se pravidelně hýbat, budou si s sebou do života odnášet zdraví, psychickou rovnováhu i přirozenou odolnost. Teprve pak má smysl mluvit o soutěžení, výkonnosti a třešničce na dortu v podobě medailí.

Ale musí mít kde se hýbat, s kým a proč. A to už není jen o škole nebo rodině. To je o systému.

📘 A co na to odborníci?

Přesně o tom mluví i dokument Zdraví…, který jsem měl možnost pročíst. V kostce říká toto:

  • Pravidelný pohyb snižuje výskyt infarktu, cukrovky, rakoviny, deprese i úzkostí​.
  • Děti by měly denně sportovat alespoň 60 minut, dospělí aspoň 150 minut týdně​.
  • V Česku těchto doporučení nedosahuje 42 % dětí, dívky jsou na tom hůř než chlapci​.
  • Nedostatek pohybu má ekonomické dopady: ztráty produktivity, zvýšenou nemocnost, vyšší výdaje na zdravotnictví​.

Dokument navíc zdůrazňuje, že řešením není jen školní tělocvik nebo jedno nové hřiště v obci. Klíčem je tzv. „whole-of-system approach“ – tedy změna celého prostředí, které pohyb buď podporuje, nebo dusí. Zapojit se musí školy, urbanismus, veřejná doprava, firmy, zdravotnictví, média i zákonodárci.

🧱 Zkusme na to jít jinak

pohybová gramotnostKoncepce, strategie a akční plány mají smysl jen tehdy, pokud se skutečně uvedou do praxe. Aby měly dopad, je potřeba, aby byl pohyb jasně a konkrétně ukotven jako součást prevence – a to nejen na papíře, ale i v zákonech a každodenním fungování škol či obcí.

Pokud nebude tělesná výchova vnímána jako plnohodnotný nástroj pro zdravý vývoj dětí, zůstane celá snaha na půli cesty. A přitom právě od běžného, radostného pohybu všech dětí se může začít měnit mnohé – včetně zdraví celé společnosti.

Na začátku je pohyb. A když ho podchytíme dobře, všechno ostatní přijde samo.
Tady nejde o dril, ale o smysluplnou a dlouhodobou koncepční práci. A tu musí někdo vést – a věřit jí.

„Změna nezačíná u výsledků. Začíná u pohybu.“

DOKUMENTY: