Olympiáda – „olympismus“

Včera jsem zapnul televizi, sportovní kanál. Vidím, že začala zimní Olympiáda v Korei. Najednou jsem začal přemýšlet právě o mladých lidech a o myšlence Olympismu.
 
Přečetl jsem si, že pojem „olympismus“ je systémem myšlenek a principů, filosofií a vizí, kterou v základech formuloval Pierre de Coubertin.
 
Filosofie olympismu se nevztahuje pouze na vrcholové sportovce, ale na každého z nás. Nejen na krátkou dobu, ale na celý život. Netýká se jen závodění a vítězství, ale zvláště hodnot spojených s účastí a spoluprací, sportu nejen jako aktivity, ale také jako faktoru přispívajícího ke vzdělávání, výchově a rozvoji jedince, jeho osobnosti a sociálního života.
 

Také jsem si osvěžil, proč a jak vznikla novodobá myšlenka olympismu. Že špatná společenská situace ve Francii po prohrané válce s Pruskem (1871) dala myšlenku panu Coubertinovi k nebývalé aktivitě. Začal hledal východiska a postupně dospěl k názoru, že k perspektivnímu řešení může vést především demokratická a humanisticky zaměřená výchova mladé generace. Toto přesvědčení ho vedlo k názoru, že dominantní postavení v tom může sehrát pedagogika, její vědecký základ. Nejvhodnější prostředek k naplnění tohoto záměru se mu jevil sport jako „škola mravní ušlechtilosti a čistoty a také tělesné síly a zdatnosti“. Oporu hledal v moderní pedagogice, která se měla stát osou jeho veškerého snažení.
 
Také prosazoval takzvaný „lidový sport“, tj. sport přístupný pro všechny občany bez rozdílu věku, pohlaví, společenského postavení, rasy, náboženského či politického vyznání. „Sport není privilegiem žádného národa či rasy, patří celému světu.“ Sport v takovém smyslu slouží společnosti, a proto by měl být základním právem všech občanů. Proto by také měl být zajišťován ze společenských prostředků. Výstavba zařízení pro sport by měla být záležitostí obcí a státu. Péče o zdraví sportujících a pedagogické vedení má být svěřeno odborně vzdělaným osobám. Také dal do olympismu duch fair play, osobní odpovědnosti, spojování tělesných i volních vlastností. např. plné zaujetí danou činností, ambice, rytířskost, kamarádství, přerušení všeho nepřátelství.
 
Když si předčítáte myšlenky Olympismu, díváte se na zahájení Olympiády a přemýšlíte o dnešní společnosti, říkáte si: „Ano příchází v pravou chvíli“. Vraťme se tedy k těmto základním myšlenkám. Respektu mezi národy po celém světě, bez rozdílu na kontinent, barvu pleti, náboženství, pohlaví a jiných předsudků, které nám předsouvají různí lidé, kteří nosí v srdci jen strach, nenávist a závist. Pojďme bojovat pozitivním myšlením a s láskou v srdci proti těmto negativním vlastnostem. Zapalme právě ten “olympijský plamínek“ ať nám vlaje a hřeje všechny lidi celého světa tak, jako nyní vlaje nad všemi sportovci světa, tak, jak se děje právě v Korei.
 
Myslím si, že právě myšlenka olympismu a i vlastně skautingu, který jde ruku v ruce, nám může otevřít cestu k srdci všech lidí.
 
HODNĚ ŠTĚSTÍ VŠEM
 
(foto OH Rio)